První rande po rozchodu? Zahoď víno, dej si vodu

Jestlipak my jsme s Péťu neměly z pekla štěstí, když nás osud sehrál do jednoho bydliště zrovna po těch našich nezdařených vztazích. Některé ženy mají tendence pod vlivem strachu ze samoty vrhat se rovnou do další náruče (Tak schválně, která z nás? Její jméno začíná na P). Jiné naopak cítí, že mohou opět svobodně dýchat a začnou si užívat těžce nabyté svobody (za kterou je ovšem většinou ukrytá naprosto stejná míra závislosti, pouze v jiné formě…to znám pro změnu já). My dostaly příležitost porovnat oba stavy a v pravidelných vinných dávkách je svléknout až na kost.

Naše první porozchodová randata se pod filosofickým drobnohledem svlékala opravdu až do noci.

  • Já jsem, prosím, vyrazila na první schůzku se svalnatým holohlavým kulturistou. Každé dopoledne trávil v posilovně a měl jasnou představu o tom, jaké kvality má mít ideální žena. Poměrně brzy jsme zjistila, že se svým přístupem k vaření, nakupování, líčení, lakování nehtů, celodenní péči o muže a „k sexu už na třetím rande, jinak se nesnažim“ nemám šanci být dokonalá partnerka ani omylem. První rande po tolika letech a selhávám od prvního bodu na seznamu. Můj program nezávislé závislosti se otřásl a zavládla panika.
  • Péťa ve svém programu závislosti naprosto zřejmé na pád do náruče dlouho nečekala. Vydala se na kurz partnerských vztahů a ještě dřív, než se s dotyčným stihla představit, už ho drbala na zádech. No to bylo blaho. Její potřeba kontaktu měla za následek to, že mladého muže nakonec celý víkend nemohla setřást ze své přítomnosti. Pronásledoval ji na každém cvičení určeném pro pár. Zóny pro možný útěk byly v nedohlednu a potřeba držet si přeci jen nějaký odstup se konečně probudila. Jakže se jmenoval?

Jaké je to hezké moci si zalézt doma pod deku a s někým, kdo prožívá podobné „slasto-strasti“ si popovídat o tom, co to vlastně všechno může znamenat. Dopřát si otevřít pocity selhání, zmatku a strachu. Pocity méněcennosti a možná i smutku z toho, že skončilo něco, co skončit mělo, ale nebylo to vlastně tak špatný (myslím ty naše předchozí dlouhotrvající vztahy, ne ta následná první randezvous). Jen jsme to neviděly. Přes ty naše programy.

Ale co naplat, jsou naše. A když se tak hezky svlékají u sklenky vína, je vidět, že zdaleka nejsou tak děsivé, jak dlouho vypadaly. Stojí za to si o nich pěkně po holčičím pokecat, a pak jim dopřát taky kousek svobody.

 

Autorka: Jana Špičáková