JANA – ŽENSKÁ SETKÁVÁNÍ

  • Lehce naivní
  • ješitná žena
  • postižená celkem dlouhým sluníčkářským obdobím, kdy byl trestný čin zabít komára a vehementní odhodlaností „hlavně neudělat žádnou chybu“,
  • nápaditá (když se jí to hodí), s odhodláním zúžit svůj extrémně široký osobní prostor.

 

Jana se na cestu k jógové filosofii dostala díky období zdravotních problémů. Zaměřila se na péči o své fyzické tělo. Po desetidenních rýžových půstech, dělené stravě, půlročních očistách, absenci čehokoli sladkého, mléčného, bezlepkového (a všeho možného dalšího, až si to ani nepamatuje) došla k učení o fungování mysli a emocí. Přivedlo ji to až k návštěvě Indie. Spolu s ostatními seděla před oltářem, klaněla se Božství, vycházela desítky schodů s rukama nad hlavou a opakovala mnohokrát za sebou mantry. Pak vše završila pravidelnými asketickými semináři, na kterých si každé slovo pečlivě zapisovala do deníčku. Období odříkání ji nakonec přivedlo k hledání radosti a přijetí v ženských kruzích. A tak se srovnaly i její životní váhy.

 

Co Janu baví?

Tančit. Cvičit. Hrát si. Povídat si (někdy krafat). Dohánět ostatní k osobnímu šílenství. Pít víno (a hlavně kafe). Dívat se na svá omezení, učit se je vnímat a přijímat. Koupat se (ve vaně s bylinkami). Hezky se oblékat. Ladit se na důvěru ve Vesmír.