Kurz partnerských vztahů. Co to k***a je?

Vzhledem k tomu, že jsem se již několikrát zmínila o tom, jak Péťa nebo já navštěvujeme kurzy partnerských vztahů, rozhodla jsem se přiblížit, oč se vlastně jedná. Pojem „Kurz partnerských vztahů“ je v mém pojetí takový malý úhybný manévr, za který schovávám i další témata. Pro běžného smrtelníka tento pojem může být matoucí a představa, co se asi v těchto kruzích děje, lehce děsivá. Někdo se nám tam hrabe v hlavě? Nebo v rozkroku? Sdílíme v mandalovém kruhu kolem vonících květin intimnosti? Zabýváme se osobními traumaty z dětství? Svítí nám svíčkou v čakrových barvách pod peřinu? Líbáme si navzájem nohy, abychom si vzdali partnerskou úctu?

Co na to říct. Mnohokrát tomu tak je. A mnohokrát je to úplně jinak.

Zdaleka nemám tolik zkušeností, co Péťa, a většinu jsem jích nasbírala při našem společném soužití. Trochu to může působit, že si hájím osobní hranici normálnosti. Taky, že jo ☺. Ale přiznávám, že z každého pobytu jsem si odnesla něco, co mi slouží i nadále v každodenním životě: 

  • Vždycky jsem se děsně styděla. I v plavkách v bazéně. Po kurzu, kde jsme si procházeli tématem studu, mi najednou nevadí vyrazit do sauny a užít si ji naplno. Zajímavě se to odrazilo i v jiných sférách … .
  • V přítomnosti mužů jsem se prakticky od puberty cítila nejistě. Dokonce, i když jsem žila v dlouhodobém vztahu. Díky setkáním, kde jsme se zaměřovali na přijetí mužského i ženského principu v nás, dnes dokážu navázat hovor prakticky s kýmkoliv, aniž bych u toho klepala hlasivkami. Celkem příjemně si u toho i zaflirtuju . Hlavním výsledkem je, že si mužů ve svém životě více vážím.
  • Vzhledem k mé tělesné konstituci na první pohled působím, jako bych utekla z lesní mýtiny. Na seminářích jsme si prošli přijetím sebe v plné síle, což obnáší pohled do svých stinných stránek. Věcí, které se nám na nás samotných nelíbí, za které se soudíme, hodnotíme. Které skrýváme. Dneska už vím, že víla rozhodně nejsem, a cítím se fakt líp.
  • Někdy to bylo docela drsné. Člověk by rád zůstal v ulitě, stěžoval si, jak s ním život cloumá a tykadla vytáhl maximálně na metr před sebe. Takže jsme dostali příležitost čelit své naučené bezmocné roli oběti a vědomě se zaměřili na tvoření vlastního života. Nejsme oběti, ale tvůrci. Už se konečně prober, holka.

Kurz partnerských vztahů může mít tedy mnoho podob. Na názvu vcelku nezáleží. Podstatné je, co si odnášíme, a hlavně … jak s tím nakládáme dál. Je příjemné na víkend utéct mimo realitu, ale pokud nezaberu právě v každodenním životě, pak jsou mi získané zkušenosti k ničemu. Nežiju v kurzu, ale doma. S chlapem, kterého tam mám. Nebo bez chlapa. Ale to je právě ten život, který si zaslouží mou pozornost … a lásku.