Předsevzetí, že by?

Nikdy jsem nebyla žádná velká kuchařka. Každou třetí buchtu spálím, lednička bývá obsazená cca z jedné pětiny a pokud mám dle receptu vytáhnout čtvrtý kastrol z kredence, většinou si radši namažu chleba.

Nemám tušení, co se mi tehdy honilo hlavou, ale na začátku loňského roku jsem si dala předsevzetí právě tuto svou dřímající část v sobě probudit a rozvinout. Zpětně tipuju, že mě zavalila potřicítková krize a já lehce zešílela v domnění, že vařením doženu ztracené roky.

Vzhledem k tomu, že rok utekl jako vodopád, dostala jsem příležitost zmapovat své „úspěchy“:

 

  • Na Nový rok 2018 jsem vařila pro kamarády čočkovou polévku (kamarádka tam se slovy: „Moc se ti povedla, Jani.“ dosypala něco na zahuštění a něco na dochucení).
  • Na víkendový pobyt jsme s Péťou připravily dvě výborné pomazánky (jedna z nich během následujícího dne zkysla, z druhé nám cca 8kg zbylo v mrazáku… odhad na množství máme dokonalý).
  • S Péťou jsme si navzájem chystaly svačinky do práce („Chutná ti to, Péťo?“ „Hele, jsem ráda, že nemusím vařit.“).
  • Po všech mých zdarech nezdarech jsem si na návštěvě u babiččiny kamarádky vyslechla moudro, že skutečně úspěšná žena podává kvalitní výkon v loži a u plotny (ještě, že jsem doma nechala buchtu i sebehodnotícího kritika).

 

Aby to nebylo jen černé, jako hrnce po mých kulinářských pokusech, uspěla jsem s narozeninovým dortem, jedním obšlehnutým těstovinovým receptem a se všemi svými druhy polévek (ty mi jdou skvěle… vydrží více dní, dají se zamrazit a je na ně potřeba jenom jeden velký hrnec).

Pro letošek už si nebudu sypat popel na hlavu. Vrátila jsem se zpět k mínění, že nejsem o nic horší než ti, kteří chystají tříchodové menu a dokáží si u toho ještě zazpívat. Porovnávání je prevít a mnohdy díky němu ztrácíme pohled na své vlastní dary.

A mé předsevzetí pro nastávající rok? Co třeba: Budu žít více tím, co mám ráda a z čeho mám radost.

 

Autorka: Jana Špičáková